As soon as the first big covid wave started, thousands and thousands of Asian wage slaves were sent home from the Emirates to work mainly on construction sites. Among them is the main character of this film, 27-year-old Danilo Asunción (actor Paolo Gumabao, 23). At home, he discovers that his father is seriously ill and needs funds for treatment and hospital stay. The viewer learns everything else from the film. It was a drama like a whip, contemporary, very raw (poverty, nudity, sex), covid, it had a fallout, a lot of tension, just before the end a little rushed, but maybe it can be like that in the Philippines. Paolo managed it, he portrayed well the character of Danny, who longs to take care of his father and is forced by circumstances to do things that are against him. I didn't expect a low-budget film to interest me so much...

Jakmile začala první velká covidová vlna, byly poslány z Emirátů domů tisíce a tisíce asijských námezdních otroků, kteří tam pracovali především na stavbách. Mezi nimi i hlavní postava tohoto filmu, 27mi letý Danilo Asunción (herec Paolo Gumabao, 23). Doma zjišťuje, že otec je vážně nemocný a potřebuje finanční prostředky na léčbu a pobyt v nemocnici. Vše ostatní se divák dozví z filmu. Bylo to drama jako bič, současné, hodně syrové (chudoba, nahota, sex), covidové, mělo to spád, hodně napětí, těsně před koncem mírně ujeté, ale na Filipínách to tak snad i může být. Paolo to zvládl, vystihl dobře postavu Danny-ho, který touží se postarat o otce a donuceného okolnostmi dělat věci, které se mu příčí. Nečekal jsem, že by mě nízkorozpočtový snímek až tolik zaujal ...