The slow story about the fates of three people can seem a little confusing at first, because it does not unfold in one timeline, but constantly skips a little in time. The gay relationship between the son and his friend is apparently not the main thing in this film and is portrayed very subtly. The film is primarily about waiting, about hope and about the love between a mother and a son and between two young men. About how to sacrifice yourself for a loved one and take care of him during a difficult time in a coma and not knowing how it will end. The conclusion is more or less obscured, indeterminate, and each viewer takes and guesses his own, when the son lies down on the carpet after one lost year of his life between two beings exhausted after a year of caring for him and says to himself... "I still have them both here next to me two" ...


Pomalý příběh o osudech tří lidí může ze začátku vypadat trochu matoucí, neboť se neodvíjí v jedné časové ose, ale neustále se malinko v čase přeskakuje. Gay vztah mezi synem a jeho přítelem zřejmě není tím hlavním v tomto filmu a je vykreslen velmi decentně. Snímek je především o čekání, o naději a o lásce mezi matkou a synem a mezi dvěma mladými muži. O tom, jak se pro milovaného člověka obětovat a starat se o něj v těžké době komatu a nevědět, jaký to bude mít konec. Závěr je takový víceméně zastřený, neurčitý a každý divák si vezme a domyslí to své, kdy syn uléhá na koberec po jednom ztraceném roce svého života mezi dvě po roce péče o něj vyčerpané bytosti a říká si .. "mám je tady vedle sebe stále obě dvě" ...